Asi jedna z nejznámějších přírodních katastrof je vlna tsunami. Je to série několika vln jdoucích po sobě, které dosahují obrovských výšek. Takové vlny tsunami jsou zapříčiněny pohybem litosférických desek a následným zemětřesením. Mohou ale také vzniknout pádem meteoritu do oceánu nebo sesuvu velkého množství půdy do vody.
Vlny tsunami mohou dosahovat výšek až 200 metrů. Takové vlny pak zaplaví přímořské oblasti a mají katastrofální následky. Způsobují obrovské hmotné a materiální škody a oběti na životech.
Předchůdcem takové vlny je tedy zemětřesení, pád meteoritu nebo sesuv půdy do oceánu. Poté se začnou tvořit malé vlny, po kterých následuje dočasný ústup vody z pobřeží, a pak nastupují vlny tsunami. Mohou mít mezi sebou velké intervaly (10 – 45 minut) a každá vlna může mít jinou výšku a jinou sílu podle toho, kde se vlny lámou, do čeho cestou narazí apod.
Ochrana před touto vlnou v dnešní době v podstatě neexistuje. Jedinou možnou záchranou je sledování pobřežní hladiny a včasná evakuace. To má za úkol PTWC (Pacific Tsunami Warning Center), což je v dnešní době jeden z nejlepších systémů na sledování přírodních katastrof. Systém využívá měření seismografů (sledování pohybu litosférických desek) aměření mareografů, které sledují výkyvy vodní hladiny. Dále existují systémy jako CREST nebo THRUST, které fungují podobně.
Problémem obrany proti tsunami je v dnešní době hlavně nepřipravenost ohrožených obyvatel. Během aktivit všech systémů vzniká spousta planých poplachů a tak obyvatelé ohrožených oblastí na ně nekladou takový důraz.
