Archiv rubriky: Definice

Sopečná erupce je spojena s vulkanickou aktivitou, která může mít různé podoby. V lepším případě sopka vypouští sopečné plyny, vylévá menší množství lávy. V horším případě dochází k bouřlivým výbuchům, vyléváním lávy a tak ničením všeho, co jim přijde do cesty. Rozlišujeme dva druhy erupce a to efuzivní a explozivní.

Efuzivní erupce neboli výlevná erupce obsahuje mafické magma s nižším obsahem nebezpečných plynů. Proto tyto erupce se ukazují v podobě klidného výlevu magmatu ze sopky.

Explozivní erupce obsahuje felsické magma, které je charakteristické svou vysokou viskozitou a obsahem nebezpečných plynů, proto se takové erupce vyskytují v podobě velkých explozí. Dále rozlišujeme 4 typy sopečné erupce podle jejich povahy. Jsou to havajský, strombolský, pliniovský a peléjský typ.

Havajský typ erupce

Tento typ je význačný nízkým a širokým kráterem, ze kterého se pomalu vylévá řídká láva. Má to výhody zejména pro zemědělce, jelikož půda v sopečných oblastech má poté vysoký obsah minerálních látek a díky nim je půda velice úrodná.

Strombolský typ erupce

Nese název po sopce Stromboli a vyznačuje se prudkým vymršťováním žhavé lávy do vzduchu. Celý proces je velice hlučný, ale vzhledem k tomu, že vymrštěná láva padá zpět do kráteru, je tento typ erupce poměrně bezpečný. Naopak z bezpečné vzdálenosti je to velkolepá podívaná pro všechny místní obyvatele i turisty.

Pliniovský typ erupce

Značí se prudkým a silným výbuchem, který je způsoben nahromaděním plynů pod ucpaným kráterem. Sopka tak vypouští do vzduchu nebezpečné plyny a šíří do okolí rozžhavený popel. Nese název podle římského přírodovědce Pliniuse Staršího, který při takovém výbuchu sopky Vesuv zahynul v roce 79 n. l.

Peléjský typ erupce

Je to jeden z nejnebezpečnějších typů erupcí, je to totiž směsice všech výše uvedených erupcí. Pod kráterem se vytvoří zátka, na kterou tlačí veškeré nahromaděné plyny, které ponějakém čase vybuchnou a dostanou se spolu se sopečným popelem do neuvěřitelných výšek. Zároveň s tím se ale plyny, sopečný popel a láva vylévají ze sopky ven a ničí tak vše ve svém okolí.

Takové výbuchy za sebou zanechaly strašlivé následky. 27. srpna roku 1883 díky tzv. zátce v sopce, která ale nebyla vytlačena ven, vybuchl téměř celý ostrov Krakatoa. Při dopadu celého vulkánu zpět do vody se vytvořily vlny tsunami, které dosahovali výšek až 40 metrů. V oblastech severní Jávy a jižní Sumatry tak zahynulo přibližně 36 000 lidí.

Samotné slovo katastrofa pochází z řeckého kata-strofé a znamená: zvrat, zničení. Katastrofa je událost, kdy je postižena společnost nebo příroda díky lidskému chování či přírodní aktivitě.

Měřítko postižení je ve většině případů představováno ohrožením bezpečí či našich životů. Podle definice Interpolu je charakteristická svým rozsahem škod nebo velkým počtem obětí. Lidé si většinou myslí, že za příčinou přírodních katastrof jsou astronomické jevy či dokonce zásah z hůry, ale tyto katastrofy nebyly nikdy ničím takovým vědecky doloženy.

Je to pouhá shoda náhod, které na sebe navazují a někdy přivodí katastrofické následky.

Katastrofy rozlišujeme podle důsledků, a to na ekologické a humanitární, nebo podle příčin, kam patří katastrofy přírodní a antropogenní, které jsou způsobeny člověkem.

• Ekologická katastrofa je stav, kdy se do přírody dostane nežádoucí látka, která změní celé její fungování a ohrožuje životy tamějších obyvatel. Příkladem takové katastrofy je únik ropy do moře, či invaze nebezpečného druhu. Mezi ekologické katastrofy lze řadit i zásah člověka do přírody, například stavbou domu, hráze, přehrady atd.
• Humanitární katastrofa nastává tehdy, kdy jsou ohroženy životy velké skupiny lidí.